Manželský majetkový režim existuje jako režim zákonný, režim smluvený nebo režim založený rozhodnutím soudu s tím, že druhé dva režimy jsou režimy modifikované, kterými se majetková práva a povinnosti manželů budou řídit pouze v případě, že dojde k úkonu, který je zakládá.
Chtějí-li se manželé či snoubenci odchýlit od zákonného manželského majetkového režimu, mohou tak učinit smlouvou o manželském majetkovém režimu. Touto smlouvou manželé či snoubenci mohou:

1. sjednat režim oddělených jmění, což znamená, že cokoli jeden z manželů nabude, získává do svého výlučného vlastnictví, přičemž s majetkem může volně nakládat bez souhlasu druhého manžela;
2. vyhradit vznik společného jmění ke dni zániku manželství, což znamená, že při uzavření manželství společné jmění nevznikne a vznikne až v okamžiku zániku manželství, přičemž jeho obsahem bude majetek nabytý oběma manžely za trvání manželství, ovšem pouze za předpokladu, že v den zániku manželství je tento majetek stále ve vlastnictví jednoho z manželů;
3. rozšířit rozsah společného jmění v zákonném režimu, což znamená, že z výlučného majetku jednoho z manželů se stane majetek společný (například jeden z manželů zdědí majetek a následně ho učiní majetkem společným);
4. zúžit rozsah společného jmění, což znamená, že z již nabytého majetku ve společném jmění se stane výlučný majetek jednoho z manželů nebo podílové spoluvlastnictví obou manželů, nebo se vymezí pravidla, na jejichž základě bude v budoucnu každý z manželů nabývat určené součásti jmění do svého výlučného vlastnictví či do podílového spoluvlastnictví;
5. sjednat správu toho, co je součástí společného jmění, odchylně od zákona;
6. a také uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství rozvodem nebo smrtí.

Manželé smluvně dále mohou změnit smluvený režim nebo režim založený rozhodnutím soudu.

Všechny smlouvy o změně manželského majetkového režimu, tedy smlouvy o změně zákonného režimu, jakož i smlouvy o změně smluveného režimu nebo režimu založeného rozhodnutím soudu (dále jen „smlouvy o manželském majetkovém režimu“) musí být sepsány ve formě notářského zápisu.

Smlouvy o manželském majetkovém režimu, je-li to v nich ujednáno, jinak na žádost obou manželů, se zapisují do veřejného seznamu, tedy do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (dále jen „Seznam“), který v elektronické podobě vede Notářská komora České republiky. Zápis do Seznamu provede notář, který smlouvu o manželském majetkovém režimu sepsal, nebo není-li to možné, Notářská komora České republiky. Zápis má takové právní účinky, že manželé či snoubenci se mohou těchto smluv vůči třetím osobám vždy dovolat, i když tyto třetí osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny, tedy že tyto smlouvy jsou vůči třetím osobám účinné; v opačném případě totiž platí, že těchto smluv se lze vůči třetím osobám dovolat jen tehdy, je-li jim jejich obsah znám.

V Seznamu se kromě smluv o manželském majetkovém režimu evidují také rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu.

Notářská komora České republiky zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup základní údaje zapisované do rejstříku Seznamu, tedy zejména údaje o tom, kdo uzavřel smlouvu o manželském majetkovém režimu a o jaký režim se jedná. Konkrétní opis smlouvy o manželském majetkovém režimu,  opis rozhodnutí soudu o manželském majetkovém režimu nebo potvrzení o tom, že tyto nejsou v Seznamu zapsány, pak získáte u kteréhokoli notáře.

Pro úplnost je třeba zmínit, že všechny smlouvy a rozhodnutí soudů o manželském majetkovém režimu se povinně evidují v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu (dále jen „Evidence“), kterou v elektronické podobě vede Notářská komora České republiky. Tato Evidence je však neveřejná a slouží pouze pro potřeby soudu v řízení o pozůstalosti. 

Účelem uzavírání smluv o manželském majetkovém režimu je zpravidla řešení situací, které by mohly negativně ovlivnit rodinné majetkové poměry. Smlouvy mohou například snížit dopady podnikatelských rizik jednoho z manželů na rodinu, mohou vyloučit složité vypořádání majetku po rozvodu manželství či předcházet nechtěnému dědění majetku potomkem jen jednoho z manželů.

Vyhledávání v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu je dostupné na zde.

Pořízeními pro případ smrti jsou dědická smlouva, závěť a dovětek. V širším slova smyslu sem můžeme zařadit i prohlášení o vydědění a povolání vykonavatele závěti či správce pozůstalosti.

Pořídí-li zůstavitel pro případ své smrti v době, kdy je v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby (např. v nemocnici), a povolá-li za dědice osobu, která v tomto zařízení pracuje (např. lékaře, zdravotní sestru), musí se tak stát závětí sepsanou notářem ve formě notářského zápisu, jiné pořízení by bylo neplatné.
 

1. Závěť

Sepsáním závěti může zůstavitel pro případ své smrti vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici. Zejména osoby, které nemají manžele nebo děti, by měly být informovány o tom, kdo po nich bude ze zákona dědit, a případně zvážit, zda nesepsat závěť.

Zůstavitel může uvést v závěti tzv. vedlejší doložku, čili podmínku, doložení času nebo příkaz, nikoli však jakoukoli. Nepřihlíží se totiž k vedlejší doložce, která směřuje ke zřejmému obtěžování dědice, která odporuje veřejnému pořádku, která je nesrozumitelná a dále k vedlejší doložce zakazující nebo přikazující uzavření manželství, či setrvání v něm. V konkrétních případech se mohou vyskytnout nejrůznější vedlejší doložky - aby se syn stal dědicem, až dostuduje vysokou školu, aby pozůstalost připadla manželce pouze do doby, než se znovu vdá, aby se dědic postaral o zůstavitelova psa apod. Nad tím, aby byly vedlejší doložky ustanovené v závěti skutečně plněny, vykonává dohled vykonavatel závěti (viz 5. Povolání vykonavatele závěti).

Zůstavitel je oprávněn ustanovit dědici náhradníka pro případ, že dědic dědictví nenabude. Jedná se o případ tzv. obecného náhradnictví. Také náhradníkům může zůstavitel povolat postupně další náhradníky.

Dalším případem náhradnictví je tzv. svěřenské náhradnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).

U závěti není forma notářského zápisu povinná. Pokud však závěť sepíše notář, je nejvyšší možnou mírou zaručeno, že pozůstalost bude skutečně podle vůle pořizovatele projednána. Originál závěti sepsané notářem totiž zůstává bezpečně uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, musí notář zapsat do Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. V této evidenci jsou kromě závětí evidované také dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva nebo povolání správce pozůstalosti.                

2. Dědická smlouva

Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Jedná se o dvoustranné právní jednání, z čehož vyplývá, že ji zůstavitel nemůže jednostranně zrušit, změnit či nahradit jinou, tak jak je to připuštěno u závěti. Dědická smlouva musí být sepsána u notáře, vyžaduje totiž formu notářského zápisu.

3. Dovětek

Dovětkem se na rozdíl od závěti a dědické smlouvy neustanovuje dědic, ale činí se jiná opatření – zřizuje se odkaz, dědic či odkazovník se zatíží příkazem, omezí podmínkou apod.

Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti (zpravidla právě v dovětku) nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Pokud má někdo dostat z pozůstalosti jednotlivou věc, nejedná se o dědictví, ale o odkaz a osoba oprávněná z odkazu se označuje jako odkazovník. Odkazovník není dědicem, a proto není účastníkem řízení o pozůstalosti. Odkazovník je v postavení věřitele vůči dědici a své právo může uplatnit mimo řízení o pozůstalosti. Odkazovník se na rozdíl od dědice nepodílí na úhradě zůstavitelových dluhů.

4. Prohlášení o vydědění

Pokud zůstavitel nechce, aby po něm dědil jeho potomek (tzv. nepominutelný dědic) a jsou-li pro to zákonem stanovené důvody, může sepsat prohlášení o vydědění. Jedná se o sepsání formálně a obsahově náročné listiny a zvláště v tomto případě je vhodné nechat listinu sepsat notářem.

5. Povolání vykonavatele závěti

Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda a jak bude odměňován. Vykonavatel dohlíží na náležité splnění poslední vůle, hájí její platnost. Vykonavatel může dávat pokyny správci pozůstalosti, který se jimi musí řídit.

6. Povolání správce pozůstalosti

Správce pozůstalosti má na starost správu majetkovou, po smrti zůstavitele samostatně obstarává záležitosti spojené s děděným majetkem až do vyřízení pozůstalosti. Zejména podnikatelé, kteří vlastní obchodní závod, případně obchodní podíly, by na ustanovení takové osoby neměli zapomínat, neboť tak lze předejít nenahraditelným škodám vyplývajícím ze sporů dědiců. Zákon vyžaduje pro povolání správce pozůstalosti formu notářského zápisu, přičemž všechna potřebná poučení dá při sepisování listiny notář.       

Nový občanský zákoník zavádí nový institut, kterým je předběžné prohlášení pro případ budoucí vlastní nezpůsobilosti právně jednat. Jedná se o opatření preventivní povahy, které bude přicházet v úvahu nejčastěji u lidí trpících duševní chorobou, která se postupem času rozvíjí a zhoršuje, ale která nenastává okamžitě. Takový člověk může učinit prohlášení, ve kterém projeví vůli, aby jeho záležitosti v případě, že již nebude schopen sám jednat, spravovala určitá osoba (opatrovník), nebo aby byly spravovány určitým způsobem, nebo může jít o kombinaci obojího.

Toto prohlášení může být sepsáno soukromou listinou, která musí být opatřena datem a potvrzena dvěma svědky, nebo formou veřejné listiny – notářského zápisu.

Je-li obsahem prohlášení sepsaného ve formě notářského zápisu určení, kdo se má stát opatrovníkem člověka, u kterého za jeho života nastane stav, že bude narušena jeho schopnost právně jednat (dále jen „prohlášení o určení opatrovníka“), notář, který prohlášení o určení opatrovníka sepsal, zapíše údaje o tom, kdo prohlášení pořídil a kdo je povolán za opatrovníka do neveřejného Seznamu prohlášení o určení opatrovníka (dále jen „Seznam“), který v elektronické podobě vede Notářská komora České republiky.

V Seznamu se evidují stanovené údaje jak o prohlášení o určení opatrovníka, tak i o odvolání prohlášení o takovém určení. Účelem Seznamu je evidence údajů pro potřeby soudu v řízení o svéprávnosti a ve věcech opatrovnictví. V řízení o jmenování opatrovníka je soud určením osoby opatrovníka uvedené v prohlášení o určení opatrovníka vázán a jmenuje toho, kdo byl navržen, ovšem pouze ze předpokladu, že navržená osoba splňuje předpoklady pro jmenování do funkce opatrovníka.   

Nový občanský zákoník zavádí nový institut, kterým je výhrada práva věřitele dovolat se neúčinnosti právního jednání. To spočívá v tom, že věřitel si může dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, prostřednictvím notáře (ale i exekutora nebo soudu) učinit výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, a to formou oznámení tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat. Jedná se zejména o toho, kdo s dlužníkem právně jednal, kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, případně vůči jeho dědici nebo vůči jeho právnímu nástupci za splnění zákonem stanovených podmínek. Učinění výhrady má za následek, že věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se jeho pohledávka nestane vykonatelnou.       

Notář na žádost věřitele doručí jeho oznámení o jeho výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání tomu, koho věřitel označil. O žádosti věřitele notář sepíše protokol, jeho náležitosti stanoví notářský řád.  V tomto případě notář za obsah oznámení o výhradě neodpovídá.

Věřitel může oznámení o výhradě jeho práva dovolat se neúčinnosti právního jednání učinit také do protokolu, jehož náležitosti stanoví notářský řád. V tomto případě notář za obsah oznámení odpovídá.

Nadace a nadační fondy

Podle nového občanského zákoníku musí být zakládací listina nadace vždy sepsaná ve formě notářského zápisu, a to jak v případě, že nadaci zakládá jediný zakladatel, tak i v případě, že nadaci zakládá více zakladatelů.

Nadace může být založena i pořízením pro případ smrti, v rámci kterého lze rozlišit vložení vkladu do nadace buď povoláním nadace za dědice, nebo nařízením odkazu. Notářský zápis se vyžaduje také v případě, že nadační listina ve formě pořízení pro případ smrti neobsahuje některé povinné náležitosti, přičemž právě o těchto náležitostech ve formě notářského zápisu rozhodne určená osoba či vykonavatel závěti.

Zakladatel má rovněž možnost v nadační listině určit, že také veškeré změny nadační listiny jsou možné pouze ve formě notářského zápisu.

U nadačního fondu je povinná forma notářského zápisu stanovena pouze pro případ, že dochází ke změně právní formy nadačního fondu na nadaci, ovšem za předpokladu, že to výslovně připouští zakladatelské právní jednání. 

Založení nadace a nadačního fondu, změny zapsaných údajů a jejich výmaz se zapisují do nadačního rejstříku, který je veřejný a který v elektronické podobě vede rejstříkový soud. Zápisy do nadačního rejstříku může kromě rejstříkového soudu provádět také notář za splnění zákonem stanovených podmínek.

Notář je jako soudní komisař pověřen soudem k vyřízení pozůstalosti. Je to jediný případ, kdy si pro notářskou službu nemůžete notáře vybrat. Notáři je vyřízení pozůstalosti přiděleno soudem podle předem stanoveného rozvrhu, a to z důvodu nestrannosti a objektivity soudního rozhodování. Řízení se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který soudu zašle matrika. V řízení o pozůstalosti notář jako první kontaktuje dědice, většinou to bývá osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele, a sdělí, co všechno bude třeba pro vyřízení pozůstalosti učinit.

Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele, což znamená, že při dědění u zůstavitele, který zemřel před 1.1.2014 se použijí dosavadní právní předpisy.

Nový občanský zákoník stanoví nová pravidla dědění. Nyní se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto dědické tituly mohou působit i vedle sebe. Dědic ustanovený dědickou smlouvou má nejsilnější postavení, má přednost jak před dědicem ze závěti, tak ze zákona. Druhým nejsilnějším dědickým titulem je závět, závětní dědic má tedy přednost před zákonným dědicem. Zůstavitel může na základě dědické smlouvy nebo závěti rozhodnout o svém majetku v zásadě libovolně. Omezen je jen právy tzv. nepominutelných dědiců, čili svých potomků, na povinný díl, který jim ze zákona náleží. Zůstavitel však může nepominutelného dědice ze zákonných důvodů vydědit a vyloučit jej tak z jeho práva na povinný díl.

Když nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Občanský zákoník stanoví šest dědických tříd, které přicházejí postupně v úvahu. Podle první dědické třídy dědí zůstavitelův manžel a děti (není-li jich, pak jejich potomci). Pokud nejsou žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi „praprarodiče“ nebo sestřenice a bratranci. Nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadne dědictví státu jako tzv. odúmrť.

Pozůstalost tvoří veškeré jmění, které zůstavitel zanechal v okamžiku své smrti. Na dědice tak přechází nejenom majetek, ale i dluhy zůstavitele. Uplatní-li dědic v průběhu řízení o pozůstalosti tzv. výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. Pokud by dědic výhradu soupisu neuplatnil, nebo pokud se ukáže, že při soupisu nějaký majetek úmyslně zatajil, bude povinen hradit dluhy v plné výši.

Každý dědic je oprávněn po smrti zůstavitele dědictví odmítnout výslovným prohlášením vůči soudu. Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch jiného dědice. Dědického práva se také lze zříci již předem, a to smlouvou se zůstavitelem. Smlouvu o zřeknutí se dědického práva musí sepsat notář formou notářského zápisu.

Účelem řízení o pozůstalosti je potvrdit dědicům, co z pozůstalosti nabyli. V případě, že zůstavitel zanechal pořízení pro případ smrti, musí být zajištěno splnění toho, co nařídil. Uvede-li zůstavitel v závěti pokyn, jak má být jeho pozůstalost rozdělena, je nutné respektovat jeho vůli a dědicové ani soud ji nejsou oprávněni měnit.

Svěřenský fond

Nový občanský zákoník zavádí nový institut, kterým je svěřenský fond. Svěřenským fondem se rozumí majetkový soubor, který jeho vlastník vyčlení od svého dalšího majetku a svěří jej jiné osobě, která se zaváže tento majetek držet a spravovat, a která k němu vykonává vlastnické právo. Vyčleněný majetek nemá tedy žádného vlastníka, ale pouze správce. Vznikem fondu pozbývá jeho zakladatel určený majetek, přičemž tento majetek tvoří vyhrazené autonomní jmění (tedy nejen majetek, ale i dluhy, které v souvislosti s majetkem vznikají) oddělené od jmění zakladatele, ale také od jmění správce nebo případné obmyšlené osoby (tj. osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno).

Svěřenský fond lze založit buď za života smlouvou uzavřenou mezi zakladatelem a správcem, nebo pořízením pro případ smrti. Zřizuje-li svěřenský fond zakladatel za svého života, vydává statut, který vyžaduje formu notářského zápisu a jehož náležitosti stanoví zákon. Zřizuje-li se svěřenský fond pořízením pro případ smrti, musí pořízení pro případ smrti splňovat náležitosti požadované zákonem.

Notářský zápis se vyžaduje také tehdy, pokud obmyšlená osoba svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem chce učinit prohlášení o tom, že se vzdává práva na plnění.